Historie firmy Sennheiser

 

 

 

Historie firmy začíná spíše prakticky než poeticky. Mladý inženýr Fritz Sennheiser našel nedaleko válkou zničeného Hannoveru objekt pro založení elektronické firmy ve vesnici Wennebostel a začal zde s malou skupinou inženýrů pracovat. Tím odstartovala éra vývoje a výroby mikrofonů a špičkových sluchátek, které si získaly postupně celý svět.       

 

  Ing. Fritz Sennheiser

Dne 1. června 1945 tak založil firmu Laboratorium Wennebostel (Labor W). Jeho myšlenkou bylo, že pro obnovu německého průmyslu budou v prvé řadě nutné kvalitní měřicí přístroje. První vyrobené elektronkové voltmetry nabídl Fritz Sennheiser hannoverskému zastoupení firmy Siemens, které ocenilo jejich vysokou kvalitu a pečlivou výrobu. Hotové přístroje ihned odkoupili a objednali další. Vzájemná spolupráce pokračovala a v roce 1946 byla jeho firma požádána firmou Siemens o dodávku nedostatkových mikrofonů. Prvním výrobkem byla dokonalá kopie původního modelu od Henry Radio produkovaná pod označením DM 1. O rok později již ve Wennebostelu vyráběli elegantní dokonalejší typ, dynamický mikrofon DM 2 a řada se rychle rozrůstala o další typy s novými technickými funkcemi.

 

  Mikrofon DM 2

Po roce 1949  vyvinul firma „neviditelný“ mikrofon DM 3 a brzy následoval první mikrofon s potlačením okolního hluku DM 4. DM 3 byl natolik úspěšný, že ho na svých koncertech používala i slavná Edith Piaf. Centrální šifrovací kancelář SRN si objednala pro zamezení odposlechu telefonních hovorů diplomatické služby přístroj pojmenovaný Vokoder. Tyto technicky sofistikované přístroje byly na tak vysoké technické a vývojové úrovni, že sloužily bez větších změn až do roku 1972. Souběžně byly vyvíjeny další měřicí přístroje v širším sortimentu včetně měřicích RLC můstků a vysílačů s malým výkonem. V roce 1950 začal Labor W produkovat mixážní zesilovače VK 152 pro potřeby kin a místních rozhlasů. Ve výrobním programu byly od roku 1952 zařazeny miniaturní mikrofony HM 11 a HM 21. Vyvíjely se i další série mikrofonů. Vzhledem k případné zaměnitelnosti názvů mikrofonů s označením německé měny bylo upraveno značení dynamických mikrofonů z DM na MD, toto označení se používá dodnes. Mikrofon MD 21 z roku 1953 se stal standardem pro reportáže, také on se dostal na slavná pódia a rád na něj zpíval i Louis Armstrong. Drží rekord nebo se nepřetržitě vyráběl až do roku 2014, kdy se v továrně po 60 letech poškodil nástroj na tvarování jeho pouzdra, a tak se stal vyhledávaným typem sběratelů. V roce 1954 se Labor W pochlubil prvním interferenčním ostře směrovým mikrofonem MD 82, který založil úspěch a slávu směrových (puškových) mikrofonů, jejichž řada se rozrůstá dodnes. Směrové mikrofony Sennheiser ovlivnily i způsob natáčení hollywoodských filmů, tato skutečnost byla oceněna v roce 1987, kdy převzal Prof. Dr. Fritz Sennheiser v Hollywoodu nejvyšší technické ocenění - Oscara za dlouholetý vývoj směrových mikrofonů a zejména za MKH 816.  

Mikrofony v Labor W kupoval i Max Grundig, který jimi pod svou značkou vybavoval dlouhou řadu svých magnetofonů.

Zajímavou novinkou byl mikrofon MD 93, který fungoval dvoucestně, tedy jako mikrofon i jako malý reproduktor pro diktafony. V roce 1957 se profesor Fritz Sennheiser rozhodl vyvinout svůj první kondenzátorový mikrofon, opět netradičně. Jako asistent na začátku své kariéry pracoval u profesora Georga Neumanna a protože nechtěl kopírovat jeho velkomembránové mikrofony zvolil jiné řešení. HF kondenzátorový mikrofon pracuje tak, že zvukovými vlnami dopadajícími na membránu se mění kapacita snímací kapsle a tím ovlivňuje frekvenci vysokofrekvenčního oscilátoru. Na tomto principu začaly vznikat nejrůznější typy kondenzátorových mikrofonů jako řada MKH. Jejich vyšší citlivost umožnila konstrukci vysoce kvalitních studiových a směrových mikrofonů počínajíc typy MKH 104/ MKH 804 a také se uplatnily v prvních bezdrátových mikrofonech.  

Ty byly v roce 1957 jako první na světě vyvinuty v Labor W a představeny v srpnu na German Radio, Television and Phono Exhibition ve Frankfurtu n. M. a na podzim použity v přímém televizním přenosu televize ARD. Vysilač byl osazen ještě elektronkou a napájen baterií 22,5 V, také přijímač pracující v pásmu 37 MHz Ela T 200 byl ještě elektronkový. Samozřejmě brzy byly elektronky nahrazeny tranzistory, ale jméno mikroport, jak ho profesor Sennheiser pojmenoval, se stal synonymem bezdrátového mikrofonu pro celý svět jednou pro vždy. V následujících letech přicházely další modely mikroportů s patentovanými technologiemi pro omezení šumu HiDyn plus a HDX. Vývoj dospěl až k dnešnímu vlajkovému modelu Sennheiser D 9000 s plně bezeztrátovým digitálním přenosem a zpracováním zvuku.



Vznik Sennheiser Electronic

Roku 1958 již společnost Labor W získala dominantní postavení, zejména na domácím trhu, a vyráběla kromě svých komponentů také výrobky na objednávku pro jiné firmy např. již zmíněný Siemens, Grundig ale také Telefunken a Gray. Původní název firmy Laboratorium Wennebostel byl změněn na Sennheiser Electronic. Pro velký zájem zákazníků mohla firma postupně expandovat i do zahraničí. Původní výrobní prostory nestačily a souběžně s nárůstem zaměstnanců se budovy firmy postupně rozrůstaly.  O rok později byl Dr. Fritz Sennheiser, zakladatel firmy, jmenován hannoverskou technickou univerzitou čestným profesorem s právem přednášet na univerzitě. Firma Sennheiser v téže době uvedla na trh první stereofonní mikrofon MDS 1 s kolmými osami snímání a o pouhý rok později vznikl vývojem z MD 21 s kulovou charakteristikou  kardioidní reportážní mikrofon MD 421, který se stal světovou legendární klasikou. Brzy jeho kvalitu začali oceňovat i hudebníci a zpěváci, dodnes zní jeho zvuk například v nahrávkách Beatles. O kvalitách tohoto modelu svědčí i skutečnost, že mikrofon MD 421 je stále vyráběn a často jsou zákazníci vybízeni k trpělivosti, neboť výroba občas nestačí uspokojit poptávku. Dobová originální reklama evokující hromadnou výrobu produktu, graficky přirovnává výrobu mikrofonů k pečení housek v pekárně, velmi zajímavý nápad jistě upoutal svým humorem a nadhledem, který byl prof. Sennheiserovi vždy vlastní.

 

Postupem doby byla výrobní náplň rozšířena například o telefonní záznamník vyvinutý a vyráběný pro Telefunken (1961). Jeho zvláštností byl unikátní způsob využívání jedné cívky pro posun záznamového magnetofonového pásku s navíjením vně a odvíjením zevnitř cívky. Zkušenosti s mikrofony a reproduktory firma využila také při vývoji akustického hlídače malých dětí – Babysitter, kde původně kabelový přístroj byl později přepracován na bezdrátový. Od roku 1965 obohacuje firma trh s mixážními pulty o model M 1010. Velmi originální je také v té době průkopnický hifi audio systém s aktivními reprosoustavami. Hudebníci v té době také ocenili elektronické hudební efekty přístroje Vocoder. V roce 1960 pracoval vývojový inženýr Erhard Michaelis na zlepšení zvuku sluchátek, které krátce před tím rozšířilo portfolio Sennheiser a přišel s novou revoluční patentovanou technologií prvních otevřených sluchátek HD 414. Výroba začala v roce 1968. S nimi dosáhla firma maximálního úspěchu, který v počtu vyrobených kusů nebyl dosud překonán.

 

  První otevřená sluchátka HD 414

Pro své akustické kvality se staly HD 414 světovým hitem a byly vyráběny několik desetiletí v neuvěřitelném počtu téměř deseti miliónů kusů. Zvuk HD 414, jejichž koncepce a technická dokonalost předčila dobu, lze směle porovnávat i se současnými výrobky. Postupně vyrobil např. první bezdrátová sluchátka s infračerveným přenosem signálu, elektrostatická sluchátka Orpheus, první sluchátka s digitálním bezdrátovým přenosem RS 220, inovativní high-end sluchátka s kruhovou membránou HD 800 a tak i v tomto oboru Sennheiser se stal technologickým lídrem a dodnes objevuje nové směry vývoje.

V roce 1971 pokračoval vývoj dynamických mikrofonů a na MD 421 navázal konstrukčně ojedinělý, vysoce směrový MD 441, který byl brzy nazýván „prezidentský“. V této roli ho můžete často vidět i dnes. Využíván byl často i zpěváky a ve studiích a řadu dále doplnil špičkový superkardioidní MD 431. Souběžně probíhal vývoj miniaturních klopových kondenzátorových mikrofonů, pro použití s mikroporty. V roce 1972 byl vyvinut speciální mikrofon MKE 2002, který byl součástí tzv. „umělé hlavy“ určené pro snímání prostorového zvuku jak v hudební, tak v průmyslové praxi. Poznatky s prostorovým vnímáním zvuku Sennheiser využil také při vývoji digitálního sluchátkového prostorového procesoru LUCAS/DSP, který stál na počátku zkušeností s vnímáním vícekanálového zvuku. V tomto období firma byla zaměřena na velmi širokou část audio techniky, postupně se však specializovala zejména na vývoj v oblasti mikrofonů, mikroportů a sluchátek. 

V sedmdesátých letech profesor Fritz Sennheiser spolupracoval se svým synem Dr. Jörg Sennheiserm, absolventem elektrotechnické fakulty v Zürichu, který rozšiřoval své pracovní zkušenosti i v jiných firmách. V roce 1982 pak předal zakladatel firmy Prof. Dr. Fritz Sennheiser zcela vedení synovi Jörgovi, který v té době již také získal titul profesora na Hannoverské univerzitě. Ale ani potom neztratil aktivní zájem o technologický vývoj v oboru, pracoval ve své laboratoři a předával své zkušenosti zejména vývojovým pracovníkům firmy. Sedmdesátá léta přinesla ve vývoji Sennheiser řadu revolučních novinek. Úvaha o přenosu signálu infračerveným světlem z roku 1920 začala být využívána nejdříve u dálkových ovladačů televizorů a v červnu 1975 Sennheiser představil první bezdrátová sluchátka s infra přenosem a brzy následovalo jejich široké využití jak pro hifi poslech, tak u sluchátek konstruovaných pro nedoslýchavé. O dva roky později spatřila světlo světa také technologická špička v oboru sluchátek – elektrostatická sluchátka Unipolar 2000. Na ně navázal roku 1991 obdivovaný unikát, dodnes nejdražší a nejlepší elektrostatická sluchátka na světě Orpheus.


Sennheiser Orpheus

Sluchátka pojmenovaná po bájném pěvci, jehož zpěv okouzloval posluchače a navozoval klid a mír, byla vybavena elektronkovým zesilovačem s bitstreamovým jednobitovým DA převodníkem. Jejich vysoká cena odpovídala velmi náročné výrobě. Pozlacená polymerová membrána o síle jednoho mikronu, stejně jako výroba zlacených elektrod z tvrzeného skla je technologickým oříškem i pro současné možnosti. Sluchátka Orpheus byla vyrobena v limitované sérii 300 kusů, stále jsou v popředí zájmu audiofilů a jejich cena, již tehdy velmi vysoká, stále roste. Také vývoj techniky bezdrátových mikrofonů – mikroportů, rychle pokračoval jejich miniaturizací a využitím i mimo oblast televize a filmu, Sennheiser v roce 1975 začal výrobu známého průvodcovského systému TourGuide, v moderní a sofistikované formě se používá i v dnešní době.  Využití principu přenosu infra i FM dalo vzniknout široké paletě přístrojů konferenční techniky. V průběhu osmdesátých let požádala společnost Lufthansa Sennheiser o sluchátka, která by snížila vnímání nepříjemného hluku v kabině letadel. Pro pohodlí cestujících firma Sennheiser vyvinula aktivní systém pro potlačování hluku ve sluchátkách NoiseGard. I tento princip postupně uplatnil i ve sluchátkách pro piloty a dnes bývá častým vybavením cestovních sluchátek. V „nedávné“ historii posledních 25 let představil Sennheiser desítky nových výrobků a technologických inovací. Např. mikroporty s nejvyšším odstupem signál/šum díky technologii HiDyn Plus, vysoce směrové reprosoustavy Audiobeam, optické mikrofony pro průmyslové využití, audiofilní sluchátka HD 800 s kruhovou membránou, v digitální oblasti bezeztrátový přenos u mikroportu D 9000 a u sluchátek RS 220, třímilimetrový mikrofon pro muzikály a film MKE1, ucelenou řadu digitálních směrových mikrofonů MKH, širokou paletu mikrofonů a mikroportů evolution. V této době také Sennheiser převzal firmy Neumann GmbH Berlin – výrobce mikrofonů, Klein+Hummel – výrobce profesionálních reprosoustav a zesilovačů, a založil společnost Sennheiser Communication pro výrobky profesionální komunikace a řadu vývojových laboratoří v USA, Číně a Japonsku.

11. dubna 2006 byl na frankfurtském veletrhu ProLight and Sound Prof. Dr. Fritz Sennheiser vyznamenán mezinárodní cenou odborných novinářů (MIPA) za své celoživotní dílo v oboru vývoje profesionální a spotřební zvukové techniky.

Od roku 2013 postupně přebírají od Prof. Jörga Sennheisera vedení firmy vnuci zakladatele Dr. Andreas Sennheiser a Daniel Sennheiser.

V současnosti společnost zaměstnává více než 2.500 lidí, přibližně polovinu v Německu a další v Irsku, USA a v dceřiných obchodních společnostech po celém světě.

Na výstavě CES 2015 v Las Vegas představila společnost další novinky bezdrátových sluchátek: MOMENTUM WIRELESS, MOMENTUM On-Ear WIRELESS a URBANITE XL WIRELESS s vynikajícím Bluetooth 4.0 přenosem a implementovaným kodekem aptX. Umožňují připojit až osm zdrojů signálu, přehrávačů nebo telefonů. Na hudebním veletrhu NAMM v Anaheimu (USA) byly představeny digitální mikroporty v pásmu 2,4 GHz evolution wireless D1. Mikroporty jsou vhodné zejména pro hudební skupiny a divadelní soubory. Vyznačují se maximální automatizací provozních nastavení, uživatel musí mikroporty pouze zapnout, o zbytek se postará technologie Sennheiser.

Sennheiser tak potvrzuje své stálé vedoucí postavení v oblasti vývoje a výroby mikrofonů, mikroportů a sluchátek vysoké úrovně a kvality s všestranným použitím.

Profesor Dr. Jörg Sennheiser získal významné ocenění Deutsche Gründerpreis 2015 za mnohaleté úspěšné vedení firmy Sennheiser electronic GmbH & Co. KG, kterou založil jeho otec Prof. Dr. Fritz Sennheiser.

 

 
 
 
PŘIHLÁŠENÍ: login:
Sennheiser Czech Republic & Slovakia Sennheiser.cz Youtube